Dress

Dress je částečnou sebereflexí. Odkazuje k oděvu, který „nosím“. Instalace je tvořena pomocí významů a vzájemných vztahů mezi jednotlivými věcmi. Důležitá je i vzájemná komunikace nového se starým a sémantikou slov, která se objevuje v úvodu. Práce s materiály, jejich vnitřní obsah a charakter je pro mou práci určující stejně jako tvarování do kosočtverce – ať už tvaruji koženkovou látku, či magnetické chomáče kovového prachu. Tento tvar jsem v instalaci použila jako určující symbol reflektující část mé práce. Neméně důležitý je pro mě proces vytváření věcí – jejich vznik, pohyb a zánik. V instalaci jsem umístila magnet i z vnější strany vitríny, aby kdokoliv mohl vnitřní podstatu instalace měnit zvenku, a umožnit tak neplánované zásahy (posuny, vytržení- zánik.) Pohyb a následný pád odkazující ke knize Ninfa moderna – Esej o spadlé drapérii od Georges Didi-Hubermana.