Jak může image souviset s uměním…

U Moniky Kojetské přirozeně!
Nedávná instalace ve vitríně v Makemake nazvaná Dress byla možná vyvrcholením tohoto
propojení. Byla vlastně hlavně o tom.
Stále intenzivnější vztah k práci s látkou a oděvem dovedl autorku ke vkládání oblečení
přímo do těžce odlišitelného formátu obrazu od objektu. Výstava navíc byla k vidění ve
zmíněné vitríně ve slavné funkcionalistické obchodní pasáži.

Silonky a jiné používané oblečení rozvíjí uvažování o práci s fetišem.
Černá, lesk, kov, látky, napínání lákají i odpuzují.
Visicí koženky, stříbro, zlato, kovy, řetězy a řetízky – to jsou materiály, které
v současnosti Moničinu imaginaci ztělesňují. Materiály mají lechtat oční sítnici. Koženka
ale není kůže, řetězy nejsou okovy a zlato je kočičí. Vysoké a nízké, mužské a ženské
odchylky od jasně definovaného jsou “zdravé” a pro autorku výzvou. Vlastně ono prolínání
je pro ni přirozené a žádané.

V práci s oděvem se objevila i zvuková stopa v podání TonTrona. Zvuk dotváří atmosféru
a věc je o to komplexnější. V mysli vytane gesamtkunstwerk. Dokonalé dílo, ale z
laciných věcí, šmuků, z ženských částí oděvů.

Monika se připojuje k tvorbě feminních děl a hnutí feministických umělkyň. Feministické
téma vyjadřuje nekomplikovaně, ale přitom v osobním setkání vnímá důležitost postavit se
za spravedlivost.
Genderové stereotypy stále přetrvávají a necitlivost existuje v tomto smyslu nejen vůči
ženám.
V celé historii ženského umění je typické pro část žen, umělkyň, vyjadřovat se skrze
odkrývání tužeb, chtíčů, pudů, vzbuzování erotického napětí. Autorka sestupuje od
osobního k politickému a vnímá současné hedonistické tendence společnosti.

I když Monika pracuje více s reálnými předměty, zůstává stále malířkou. Ztratila před
několika lety štětec a rám obrazu je prostorový. Přichází hledání a nastiňuje se nám
nějaká cesta. Započala v chuti, ve vábení, poznávání a víře, že dospěje k pochopení.
Atributmi, kterými se nás autorka nyní pokouší svádět, jsou naše fascinace. Zhmotňuje
ukryté vášně, a to i když jsou jen hodně lesklá, povrchová lákadla alias umění.

(Karolína Kohoutková)